Somatosenzorický tinnitus

Duben 2, 2019

Autor: Mgr. Martin Šembera

Ušním šelestem neboli tinnitem označujeme fantomový sluchový vjem, který nemá zdroj v okolním prostředí. Většinou se o tinnitu mluví jako o „pískání v uších“, nicméně spektrum vnímaných zvuků bývá u jednotlivých pacientů mnohem rozmanitější – od šumění, bzučení, zvonění až například po řezání skla. Stejně individuální bývá i jeho průběh, intenzita nebo délka trvání. Pro někoho může být tinnitus natolik obtěžující, že není schopen vykonávat své každodenní aktivity.

Tinnitus patří mezi nejčastější obtíže spojené se sluchem. Epidemiologické studie hovoří o prevalenci v dospělé populaci mezi 10 až 20%, z toho výrazné zhoršení kvality života udává téměř 40% lidí. (1-4) Důsledkem tinnitu bývají poruchy spánku a soustředění, dále může způsobovat frustraci, úzkost a depresi, (5,6) ta byla zaznamenána u 48 – 60% pacientů. (7,8) V hraničních případech vede chronický tinnitus až k suicidálnímu chování. (9)

Etiopatogeneze je často neznámá, a proto bývá obtížné tinnitus odstranit. V rámci léčby se doporučují látky zlepšující prokrvení (vasodilatační léky, gingko biloba), vitamíny a sedativa. Pokud vede tinnitus k psychickým obtížím, navrhuje se konzultace s psychologem či psychiatrem. Některé studie (10,11)  popisují pozitivní efekt kognitivně-behaviorální terapie, která  pomáhá pacientům tinnitus lépe tolerovat. Šelest lze někdy potlačit zevním generátorem šumu (tinnitus masker). Ten vysílá specificky laděné frekvence za účelem překrýt nepříjemně vnímaný zvuk. V některých případech se tinnitus může upravit i spontánně. V kohortové studii z roku 2002, (12) které se účastnilo 233 pacientů s tinnitem, došlo po 5 letech ke spontánnímu zlepšení u 105 pacientů (45%). Z této skupiny u 45 pacientů tinnitus vymizel úplně a u 60 pacientů se výrazně utlumil.

Tinnitus většinou popisujeme jako subjektivní vjem. Výjimku tvoří asi 2% pacientů, (13) u kterých lze ušní šelest zaznamenat pomocí fonendoskopu. V takovém případě mluvíme o tinnitu objektivním, jenž vzniká ve většině případů v souvislosti s cévními abnormalitami (šelest bývá synchronní s pulsací krve) nebo s myoklonem. (14)

V souvislosti s tinnitem často dochází ke zhoršení sluchových funkcí. To bylo zaznamenáno až u 90%  pacientů. (15, 16) Poškození sluchu může vzniknout v důsledku užívání ototoxicky působících léků, infekčního onemocnění, psychického stresu a řady zdravotních stavů, které mají vliv na sluchovou funkci. (17-21) Tinnitus, primárně spojený s poškozením sluchového ústrojí, příznačně označujeme jako tinnitus sluchový (auditory tinnitus). (16)

Druhou velkou podskupinu tvoří takzvaný tinnitus somatosenzorický (somatosensory tinnitus). (16) Jelikož existuje obecné povědomí, že tinnitus může souviset s krční páteří, dostávají se tito pacienti také do péče fyzioterapeuta.  Somatosenzorický tinnitus je spojován s poruchami pohybového aparátu. Bylo popsáno, že se jeho intenzita může měnit v závislosti na pohybu a pozici čelistního kloubu, hlavy, krční páteře, končetin nebo očí. (22-26) Může také reagovat při tlaku na myofasciální trigger pointy. (27) V rámci vyšetření bychom se na tyto aspekty měli zaměřit, popřípadě zjistit, zda intenzitu tinnitu nezhoršuje fyzická aktivita. (28)

Hypotézu somatosenzorické komponenty tinnitu podporuje fakt, že v reakci na somatické poškození dochází k rozvoji  ipsilaterálního tinnitu. (29,30) Výzkum provedený na zvířatech popisuje, že integrace sluchových a somatosenzorických aferentních drah nastává již v nuclei cochleares mozkového kmene. Na této úrovni dochází ke konvergenci informací ze sluchového nervu, trigeminálního nervu a zadních míšních provazců. (31) Dále existují studie, které hovoří o tzv. somatosenzorické modulaci tinnitu, což znamená, že při manévrech cílených zejména na krční páteř, hlavu a čelistní kloub dochází ke změně intenzity tinnitu. Za oblast, která nejčastěji ovlivňuje tinntus je považován právě temporomandibulární kloub (TMJ = temporomandibular joint).

Rubinstein (32) popsal somatosenzorickou modulaci tinnitu u jedné třetiny pacientů, kteří prováděli pohyby čelistí nebo působili na TMJ tlakem. Levin (29) ve studii zahrnující 70 pacientů s tinnitem uvedl, že u 68% z nich bylo možné tinnitus somatosenzoricky modulovat manévry hlavy nebo krku. V rámci jiné studie, kde Levine et al. (33) přidali manévry na TMJ, se podařilo modulovat tinnitus u 80% pacientů. Detailněji popsala somatosenzorickou modulaci tinnitu studie z roku 2017 (34) provedená na 310 pacientech. Ti neměli poruchu sluchu, žádné psychiatrické komorbidity a zároveň pozitivní anamnézu týkající se dysfunkce TMJ, hlavy nebo krku. Většina manévrů na TMJ vedla ke zvýšení hlasitosti tinnitu (94%), zatímco jen malá část vedla ke snížení jeho hlasitosti (6 %). Zatnutí zubů, maximální otevření úst a předsunutí čelisti způsobily největší somatosenzorickou modulaci. Manévry působící na oblast hlavy a krku vykazovaly odlišný vzorec. Zvýšení hlasitosti tinnitu bylo pozorováno u 59% pacientů a pokles u 41%. Tinnitus nejvíce reagoval při tlaku hlavy proti odporu. Tlak byl cílen do týla, pravého nebo levého spánku a pod dolní čelist. Obtíže postihující TMJ a krční páteř se často mohou překrývat. (35, 36) Guzay v sérii článků (37-39) popisuje oblast mezi prvním a druhým krčním obratlem jako funkční střed otáčení TMJ. Podle této teorie může dysfunkce mandibuly (např. při abnormální zubní okluzi) vést k mechanickému namáhání nejen TMJ, ale i horní krční páteře. Fink et al. (35) popsali, že asymetrická zubní okluze u zdravých jedinců vedla k dysfunkci (hypomobilitě) atlanto-occipitálního skloubení a tří horních obratlů.

V několika případech léčba TMJ vedla k ústupu obtíží v oblasti krční páteře a naopak. V retrospektivní studii Steigerwald et al. (36) zkoumali skupinu 43 pacientů, kteří podstoupili artroskopický zákrok pro artrózu TMJ. 95% respondentů uvedlo statisticky významné snížení bolestí krční páteře, ramen nebo hlavy, a zároveň došlo ke zlepšení symptomů tinnitu a závratě. Alcantara et al. (40) uvádějí případovou studii 41letého pacienta, jenž dosáhl úplné remise obtíží v oblasti TMJ po 9 ošetřeních pomocí manuální terapie cílené na horní krční páteř. Je zajímavé, že tento pacient také zaznamenal zlepšení i dalších příznaků, jako je tinnitus, vertigo, porucha sluchu a bolesti hlavy. Blum (41) publikoval podobný případ pacienta, kterému po ošetření manuální terapií tinnitus ustoupil.

Na základě současných poznatků existují různé přístupy k léčbě somatosenzorického tinnitu. Doporučují se opakovaná cvičení čelistního kloubu, která vedou k individuální modulaci tinnitu, (42) uvolnění nadměrného svalového napětí v cervikokraniální oblasti, mobilizace krční páteře, (43) a v neposlední řadě uvolnění myofasciálních trigger pointů pomocí intramuskulární aplikace lokálních anestetik. (44)

Somatosenzorický tinnitus je jistě rozšířeným, avšak stále ne zcela pochopeným fenoménem.  Ukazuje se, že somatické poruchy mohou hrát důležitou roli u velké části pacientů s tinnitiem. Pokud příznaky vykazují přítomnost somatosenzorické složky, je třeba nejprve provést vyšetření temporomandibulárního kloubu a krční páteře, aby byl zvolen optimální léčebný postup. Pokud jsou tyto poruchy správně identifikovány a léčeny, můžeme dosáhnout uspokojivějších výsledků v managementu tinnitu.

Je třeba poznamenat, že tinnitus může být rovněž příznakem závažného onemocnění. Je proto velmi vhodné konzultovat i neurologa a lékaře ORL.

 

Pro více informací doporučujeme tyto práce:

Tunkel, D. E., Bauer, C. A., Sun, G. H., Rosenfeld, R. M., Chandrasekhar, S. S., Cunningham, E. R., Whamond, E. J. (2014). Clinical Practice Guideline: Tinnitus. Otolaryngology–Head and Neck Surgery, 151(2_suppl), S1–S40. https://doi.org/10.1177/0194599814545325

Ralli M, Greco A, Turchetta R, Altissimi G, de Vincentiis M, Cianfrone G. Somatosensory tinnitus: Current evidence and future perspectives. J Int Med Res. 2017;45(3):933-947.

 

Zdroje.:

  1. Langguth B, Kreuzer PM, Kleinjung T, De Ridder D. Tinnitus: Causes and clinical management. The Lancet Neurology. 2013. pp. 920–930. doi: 10.1016/S1474-4422(13)70160-1

 

  1. Park RJ, Moon JD. Prevalence and risk factors of tinnitus: The Korean National Health and Nutrition Examination Survey 2010–2011, a cross-sectional study. Clin Otolaryngol. 2014;39: 89–94. doi: 10.1111/coa.12232

 

  1. Langguth B. A review of tinnitus symptoms beyond “ringing in the ears”: a call to action. Curr Med Res Opin. 2011;27: 1635–1643. doi: 10.1185/03007995.2011.595781

 

  1. Shargorodsky J, Curhan GC, Farwell WR. Prevalence and characteristics of tinnitus among US adults. Am J Med. 2010;123: 711–718. doi: 10.1016/j.amjmed.2010.02.015

 

  1. Seo, J. H., Kang, J. M., Hwang, S. H., Han, K. D., & Joo, Y. H. (2016). Relationship between tinnitus and suicidal behaviour in Korean men and women: a cross-sectional study. Clinical Otolaryngology, 41(3), 222–227. doi:10.1111/coa.12500

 

  1. Tyler RS, Baker LJ. Difficulties experienced by tinnitus sufferers. J Speech Hear Disord. 1983;48(2):150–4. doi: 10.1044/jshd.4802.150.

 

  1. Harrop-Griffiths J, Katon W, Dobie R, Sakai C, Russo J. Chronic tinnitus: association with psychiatric diagnoses. J Psychosom Res. 1987;31:613-621.

 

  1. Sullivan MD, Katon W, Dobie R, Sakai C, Russo J, HarropGriffiths J. Disabling tinnitus. Association with affective disorder. Gen Hosp Psychiatry. 1988;10:285-291

 

  1. Bhatt, Jay M., Neil Bhattachryya a Harrison W. LIN. Relationships between tinnitus and the prevalence of anxiety and depression. The Laryngoscope [online]. 2017, 127(2), 466-469 [cit. 2019-01-26]. DOI: 10.1002/lary.26107. ISSN 0023852X.

 

10. Hesser H, Weise C, Westin VZ, Andersson G. A systematic review and meta-analysis of randomized controlled trials of cognitive-behavioral therapy for tinnitus distress. Clin Psychol Rev. 2011 Jun;31(4):545–553. doi: 10.1016/j.cpr.2010.12.006.

 

11. Robinson SK, Viirre ES, Bailey KA, Kindermann S, Minassian AL, Goldin PR, Pedrelli P, Harris JP, McQuaid JR. A randomized controlled trial of cognitive-behavior therapy for tinnitus. Int Tinnitus J. 2008;14(2):119–126

 

  1. Nondahl DM, Cruickshanks KJ, Wiley TL, et al. Prevalence and 5-year incidence of tinnitus among older adults: the epidemiology of hearing loss study. J Am Acad Audiol. 2002;13(6):323- 331.
  2. Novotný, Miroslav. Doporučené postupy pro praktické lékaře, Tinnitus. místo neznámé : Česká lékařská společnost Jana Evanglisty Purkyně, 2001.

 

  1. Park SN, Bae SC, Lee GH, et al. Clinical characteristics and therapeutic response of objective tinnitus due to middle ear myoclonus: a large case series [published online August 5, 2013]. Laryngoscope. doi:10.1002/lary.23854.

 

  1. Reed GF. An audiometric study of two hundred cases of subjective tinnitus. AMA Arch Otolaryngol. 1960;71:84–94.

 

  1. Cianfrone G, Mazzei F, Salviati M, et al. Tinnitus holistic simplified classification (THoSC): a new assessment for subjective tinnitus, with diagnostic and therapeutic implications. Ann Otol Rhinol Laryngol2015; 124: 550–560.

 

  1. Sheppard A, Hayes SH, Chen GD, et al. Review of salicylate-induced hearing loss, neurotoxicity, tinnitus and neuropathophysiology. Acta Otorhinolaryngol Ital 2014; 34: 79–93.

 

  1. Ralli M, Altissimi G, Di Stadio A, et al. Relationship between hearing function and myasthenia gravis: A contemporary review. J Int Med Res 2016. pii: 0300060516672124.

 

  1. Di Stadio A, Ralli M. Systemic Lupus Erythematosus and hearing disorders: Literature review and meta-analysis of clinical and temporal bone findings. J Int Med Res 2017. DOI: 10.1177/0300060516688600.

 

  1. Ralli M, Lobarinas E, Fetoni AR, et al. Comparison of salicylate- and quinine-induced tinnitus in rats: development, time course, and evaluation of audiologic correlates. Otol Neurotol 2010; 31: 823–831. doi: 10.1097/MAO.0b013e3181de4662.

 

  1. Ralli M, Troiani D, Podda MV, et al. The effect of the NMDA channel blocker memantine on salicylate-induced tinnitus in rats. Acta Otorhinolaryngol Ital 2014; 34: 198–204.

 

  1. Sanchez TG, Guerra GC, Lorenzi MC, et al. The influence of voluntary muscle contractions upon the onset and modulation of tinnitus. Audiol Neurootol 2002; 7: 370–375.

 

  1. Levine RA. Somatic modulation appears to be a fundamental attribute of tinnitus. Proceedings of the Sixth International Tinnitus Seminar, Cambridge, UK. Tinnitus and Hyperacusis Center, 1999.

 

  1. Won JY, Yoo S, Lee SK, et al. Prevalence and factors associated with neck and jaw muscle modulation of tinnitus. Audiol Neurootol 2013; 18: 261–273

 

25.Whittaker CK. Tinnitus and eye movement. Am J Otol 1982; 4: 188–188.

 

  1. Biggs ND, Ramsden RT. Gaze-evoked tinnitus following acoustic neuroma resection: a de-afferentation plasticity phenomenon? Clin Otolaryngol Allied Sci 2002; 27: 338–343.

 

  1. Bezerra Rocha CA, Sanchez TG, Tesseroli de Siqueira JT. Myofascial trigger point: a possible way of modulating tinnitus. Audiol Neurootol 2008; 13: 153–160.

 

  1. Hesse G. Evidence and evidence gaps in tinnitus therapy. GMS Curr Top Otorhinolaryngol Head Neck Surg. 2016;15:Doc04. Published 2016 Dec 15. doi:10.3205/cto000131

 

  1. Levine R.A. Somatic (craniocervical) tinnitus and the dorsal cochlear nucleus hypothesis. Am J Otolaryngol1999; 20: 351–362.

 

  1. Levine RA. Somatic modulation appears to be a fundamental attribute of tinnitus. Proceedings of the Sixth International Tinnitus Seminar, Cambridge, UK. Tinnitus and Hyperacusis Center, 1999.

 

  1. Shore SE, Roberts LE, Langguth B. Maladaptive plasticity in tinnitus – triggers, mechanisms and treatment. Nat Rev Neurol2016; 12: 150–160.

 

  1. Rubinstein B. Tinnitus and craniomandibular disorders–is there a link? Swed Dent J Suppl 1993; 95: 1–46.

 

33. Levine RA, Abel M, Cheng H. CNS somatosensory-auditory interactions elicit or modulate tinnitus. Exp Brain Res 2003; 153: 643–648.

 

  1. Ralli M, Altissimi G, Turchetta R, et al. 2017) Somatosensory tinnitus: correlation between Cranio-Cervico-Mandibular disorder history and somatic modulation. Audiol Neurootol 2017; 21: 372–382. doi: 10.1159/000452472

 

  1. Fink M., Wähling K., Stiesch-Scholz M., Tschernitschek H. The functional relationship between the craniomandibular system, cervical spine, and the sacroiliac joint: a preliminary investigation. Cranio. 2003;21:202–208.

 

  1. Steigerwald D.P., Verne S.V., Young D. A retrospective evaluation of the impact of temporomandibular joint arthroscopy on the symptoms of headache, neck pain, shoulder pain, dizziness, and tinnitus. Cranio. 1996;14:46–54.

 

  1. Guzay C.M. Introduction to the quadrant theorem. Basal Facts. 1976;1:153–160.

 

  1. Guzay C.M. Quadrant theorem—part two. Basal Facts. 1977;2:19–33.

 

  1. Guzay C.M. Quadrant theorem. Part III. Basal Facts. 1977-1978;2:171–183.

 

  1. Alcantara J., Plaugher G., Klemp D.D., Salem C. Chiropractic care of a patient with temporomandibular disorder and atlas subluxation. J Manipulative Physiol Ther. 2002;25:63–70.

 

  1. Blum C.L. Spinal/cranial manipulative therapy and tinnitus: a case history. Chiropr Tech. 1998;10:163–168.

 

  1. Sanchez TG, Rocha CB. Diagnosis and management of somatosensory tinnitus: review article. Clinics (Sao Paulo)2011; 66: 1089–1094.

 

  1. Bjoürne A. Assessment of temporomandibular and cervical spine disorders in tinnitus patients. Prog Brain Res 2007; 166: 215–219.

 

  1. Alcantara J, Plaugher G, Klemp DD, et al. Chiropractic care of a patient with temporomandibular disorder and atlas subluxation. J Manipulative Physiol Ther 2002; 25: 63–70.

Leave a Reply