Autor: Mgr. Monika Kováčová
Celosvětovou pandemii z důvodu onemocnění covid-19 ani restrikce s ní spojené není potřeba nijak více představovat. Různými způsoby dopadají na každého z nás. Začíná se také ukazovat, že po prodělání samotného onemocnění ještě nemusíme mít úplně vyhráno. Do pozornosti odborné veřejnosti se postupně dostává i tzv. postcovidový syndrom. Kromě somatických dopadů může být spojený také s psychickými obtížemi. O tomto riziku je dobré vědět, abychom v případě obtíží příliš neváhali vyhledat odbornou pomoc. Pomalu se objevují studie se zaměřením zejména na úzkostné poruchy, nespavost, demenci, afektivní poruchy (konkrétně deprese), zvýšené riziko sebevraždy, problémy s pamětí a abusus alkoholu. Studie přinášející první klinické výsledky přichází se závěrem, že prodělání onemocnění covid – 19 se pojí s vyšším rizikem rozvoje duševního onemocnění. Toto riziko je výraznější i v porovnání se stejně prováděným sledováním u onemocnění jako jsou chřipka, jiné respirační infekce, infekce kůže, cholelithiasa, urolithiasa nebo i stavy po frakturách (Taquet, Luciano, Geddes, & Harrison, 2021). Riziko rozvoje psychického onemocnění je významné i v případě, že jedinec předtím žádnými duševními obtížemi netrpěl. Tento vztah se dokonce jeví jako obousměrný, tzn. že naopak lidé, kteří trpí duševním onemocněním, jsou ve větším riziku onemocnět na covid – 19.
Nejčetnější výskyt duševních onemocnění u pacientů v době 14-90 dní po prodělání covid-19 je přičítán skupinám úzkostných poruch (12,8 %), afektivních poruch (9,9 %), nespavosti a demence. Odhadovaná pravděpodobnost diagnózy z psychiatrického spektra po prodělání covid-19 je 18,1 %. V uvedených číslech jsou však zahrnuti i pacienty s diagnózami z psychiatrického spektra, které předcházely onemocnění covid-19. Pokud počítáme jen pacienty s nově diagnostikovaným psychiatrickým onemocněním po prodělání covid-19, opět vedou úzkostné poruchy (4,7 %), afektivní poruchy (2%) a nespavost (1,9%). Incidence počtu těchto obtíží je významně vyšší než např. po prodělání chřipky (viz graf níže). Z kategorie úzkostné poruchy se jedná o poruchu přizpůsobení, generalizovanou úzkostní poruchu a v menším rozsahu i o posttraumatickou stresovou poruchu a panickou poruchu. Z afektivních poruch převažují deprese.
Graf 1. Četnost nově diagnostikovaných obtíží z psychiatrického spektra (F20-48 dle Mezinárodní klasifikace nemocí) u pacientů v době 14-90 dnů po prodělání covid-19 (červená křivka) v porovnání se srovnatelným sledováním u pacientů po prodělání chřipky (modrá linie). Na ose y procenta, na ose x počet dní po prodělání nemoci. Zdroj: https://www.thelancet.com/journals/lanpsy/article/PIIS2215-0366(20)30462-4/fulltext
K nárůstu prevalence duševních onemocnění došlo obecně v souvislosti s pandemií a jejími společenskými důsledky. Výsledky screeningového šetření v české dospělé populaci poukazují na nárůst prevalence z 20.0 % v r. 2017 na 29,6 % v r. 2020. Prevalence u těžké deprese a rizika sebevraždy se ztrojnásobila, u úzkostných poruch došlo k nárůstu na téměř dvojnásobek. V případě abusu alkoholu došlo k nárůstu nárazového požívání (Winkler et al., 2020).
Studie se u jednotlivých poruch rozcházejí v číslech týkajících se prevalence a pravděpodobnosti. Shoda ale panuje v názoru na riziko duševního onemocnění pro prodělání covid – 19 jako součást postcovidového syndromu. Toto riziko není zanedbatelné, ve všech studiích se objevují vysoká čísla. Je proto třeba věnovat pozornost nejen fyzickému, nýbrž i psychickému stavu a zdraví. V případě, že na sobě člověk pozoruje symptomy související s duševním onemocněním, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Pro tento účel v poslední době vzniklo více online platforem. Ty přinášejí výhodu zejména pro pacienty, kteří mají obtíže zmobilizovat fyzické či duševní síly a někam vůbec dojít. Příznaky se mohou projevovat různorodě (od ztráty energie, změny ve spánkových rytmech, chuti k jídlu, v emocích, myšlenkách až po somatické projevy, jako je např. stažení na hrudním koši, a mnoho dalších). Tyto symptomy, jak je zřejmé, nejsou příliš specifické – jde o časté obtíže, které popisuje mnoho lidí. V určení diagnózy duševního onemocnění jde zejména o jejich frekvenci, délku trvání, intenzitu a dopad na fungování v životě. Onemocnění covid – 19 je zcela nové, proto i jeho dopady ještě nejsou beze zbytku známé a projevují se u lidí různě. Je vhodné absolvovat konzultaci s odborníkem v případě jakýchkoliv obav. Psycholog či psychiatr Vás buď uklidní a poskytne základní intervenci jak s danými pocity naložit, nebo Vám pomůže symptomy psychických problémů podchytit včas a začít je řešit.
Vyhledat odbornou psychologickou pomoc po prodělání covid-19 se na základě studií a zkušeností z praxe ukazuje jako důležité z vícero důvodů. Kromě řešení samotných příznaků onemocnění, jako jsou úzkosti a deprese, je terapie nápomocná i obecně při zvládnutí náročného období. Postcovidový syndrom může u někoho trvat až měsíce. Může se stát, že okolí, které jednotlivci pomáhá, je po tak dlouhé době již vyčerpáno, případně situaci nerozumí a může ji zlehčovat. To je pro člověka s postcovidovým syndromem další zátěž, která má potenciál celkový průběh ještě zhoršit. Zvýšená úroveň stresu zpravidla zhoršuje somatické projevy i celkové zotavení. Je důležité si po prodělání onemocnění dopřát dostatek času na rekonvalescenci. Potřebný čas bude u každého rozdílný, a i symptomy se mění v čase. Pravděpodobně bude občas docházet k přechodnému zhoršení. Je nezbytné respektovat své tělo a pocity, zvolit postupný start do všech činností po onemocnění a dopřát si tak dlouhý čas, jaký bude potřeba. Při postcovidovém syndromu může být i jednorázové zlepšení zrádné. Lidé se mohou přechodně cítit lépe, a tím pádem se přetížit, což v některých případech opět povede ke zhoršení psychického i fyzického stavu. To je spojeno s nepříjemnými pocity, typicky se strachem, bezmocí, a myšlenkami typu „co se to děje a proč se to děje“. Naše myšlení má veliký dopad na to, jak se cítíme, a také na naše tělo. Proto je třeba neztrácet naději ani v případě, že se situace dlouho nelepší. Je důležité přijmout i opakované zhoršení stavu jakou součást zotavování, nebojovat proti němu a nevyčítat si to. Společně s terapeutem se hledají cesty „jak z toho ven“ a jak stav zlepšit. Univerzální návod neexistuje, je potřeba situaci řešit individuálně. Základem je přijmout situaci takovou, jaká je, a fakt, že půjde o proces, který nějakou dobu potrvá. S tím může pomoci terapie – je důležité v tom nezůstat sám a cítit, že nám někdo rozumí a podpoří nás, bez ohledu na to, jak dlouho bude potřeba a jak bezvýchodná se nám situace v dané chvíli může zdát.
Mgr. Monika Kováčová
Absolvovala jednooborové magisterské studium psychologie na Filozofické fakultě UK. Absolvovala kurz kompletní krizové intervence. Frekventantka v psychoterapeutickém výcviku v kognitivně-behaviorální terapii. Zařazena v předatestační přípravě klinické psychologie. Pracuje v Bílém kruhu bezpečí, který pomáhá obětem trestných činů a domácího násilí a v Psychiatrické nemocnici Bohnice.
Zdroje:
Taquet, M., Luciano, S., Geddes, J. R., & Harrison, P. J. (2021). Bidirectional associations between COVID-19 and psychiatric disorder: retrospective cohort studies of 62 354 COVID-19 cases in the USA. Lancet Psychiatry, 8(2), 130-140. doi: 10.1016/S2215-0366(20)30462-4
Winkler, P., Formanek, T., Mlada, K., Kagstrom, A., Mohrova, Z., Mohr, P., & Csemy, L. (2020). Increase in prevalence of current mental disorders in the context of COVID-19: analysis of repeated nationwide cross-sectional surveys. Epidemiol Psychiatr Sci, 29, e173. doi: 10.1017/S2045796020000888