Fyzická aktivita a duševní zdraví

Leden 28, 2025

Autor: MUDr. Václava van der Meijs

O pozitivním vlivu fyzické aktivity na duševní zdraví dnes již není pochyb. Studií i metaanalýz, které tento vztah potvrzují, je mnoho. Jde však o širokou problematiku, protože samotné duševní poruchy mají, ostatně stejně jako fyzická aktivita, mnoho podob. Obecně se dá říct, že vyšší fyzická aktivita má nejen přímý vliv na to, jak jedinec sám sebe vnímá, ale i na spánek, hladinu úzkosti, náladu (z psychiatrického hlediska dlouhodobý trend, narozdíl od okamžitých krátkodobých výkyvů afektivity), poznávací funkce a kvalitu života.  Redukcí stresu, a jeho přirozenou abreakcí, působí pohyb jako ochranný faktor proti rozvoji nebo prohloubení příznaků duševního onemocnění.

Jak přesně fyzická aktivita ovlivňuje duševní zdraví, není dosud jasné. Nejsilnějšími prostředníky se zdají být zlepšení tělesného zdraví, vnímání sebe a svého těla, zlepšení sebedůvěry (resp. self-efficacy) i odolnosti, ale i přímý vliv na emoční prožívání a životní spokojenost. Dalšími faktory, které mohou hrát roli, je posílení sociálních vazeb a zázemí a zároveň rozšíření kompetencí a zvýšení pocitu kontroly.

Na fyziologické úrovni se zvažuje několik mechanismů. Tělesná aktivita je spojená se zvýšený výdejem endogenních kanabinoidů a opiátů. Jedná se o mediátory s pozitivním vlivem na spánek, úzkost a bolest. Zároveň při pravidelném pohybu dochází k dlouhodobým změnám v imunitním systému a v hladinách látek spojených jak se stresem, tak i se zánětlivou reakcí (katecholaminy, kortisol apod.). Zánět je přitom společným patofyziologickým mechanismem podílejícím se na vzniku jak afektivních poruch, tak i např. neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova nemoc, Parkinsonova nemoc aj.

Další široce zkoumanou látkou je BDNF (brain derived neurotrophic factor). Jedná se o proteinovou molekulu patřící k hlavním růstovým faktorům ovlivňujícím neuroplasticitu, a tedy i schopnost regenerace mozku. Předpokládá se, že právě zvýšení hladiny BDNF může být odpovědné za snížení rizika rozvoje a oddálení příznaků syndromu demence u Alzheimerovy nemoci.

Studie a metaanalýzy zabývající se fyzickou aktivitou a její rolí v terapii duševních poruch jsou poměrně různorodé, a to jak z pohledu fyzické aktivity, tak jejího vlivu na konkrétní duševní onemocnění. Schizofrenie patří mezi nejzávažnější psychiatrické diagnózy z hlediska prognózy, kvality života a invalidity. Většina nemocných zažívá relapsy psychotických příznaků, část přechází do chronicity. Zároveň s psychotickými příznaky (narušení kontaktu s realitou, halucinace, bludy) dochází k rozvoji tzv. negativních příznaků (sociální stažení, ztráta zájmu, pasivita, oploštění emotivity) a v některých případech i k rozvoji charakteristického kognitivního deficitu. Dochází ale i ke zvýšení rizika rozvoje obezity a metabolického syndromu, a to nejen vlivem rizikové medikace. U psychotických onemocnění je typické chybění náhledu na poruchu, které následně vede k nonadherenci s léčbou. Vzhledem k často nedostatečné odpovědi na farmakologickou léčbu, byly zkoumány další možné modality, včetně jógy a jejích kombinací s meditací a mindfulness. Řada studií pak podporuje roli pravidelné fyzické aktivity v redukci negativních příznaků.

Dalšími zkoumanými syndromy byly deprese a úzkost. Pro přesnost je potřeba podotknout, že studie se často zaměřují na „depresivní a úzkostné symptomy“, nikoliv na konkrétní diagnózu. Výzkumy ukazují, že fyzická aktivita je v redukci depresivních a úzkostných symptomů až stejně účinná jako terapie antidepresivy. U pacientů trpících periodickou depresivní poruchou (unipolar depression, major depression) ale vliv fyzické aktivity nebyl tak výrazný ani signifikantní jako u jiných depresivních syndromů a fyzická aktivita zde zůstává v roli doporučené adjuvantní terapie. Podobně je tomu u konkrétních úzkostných poruch, kde má farmakoterapie jednoznačně vyšší účinnost.  Pokud jde o mechanismus redukce úzkostných a depresivních symptomů, předpokládá se, že při vysoké zátěži dochází k vyplavování endorfinů, které výrazně redukují úzkost i příznaky spojené s depresí. Přesný vztah pohybu a redukce depresivních symptomů však dosud není znám. Stejně tak nejsou dosud k dispozici přesná doporučení jak cvičit/hýbat se z tohoto pohledu co nejefektivněji.

Další skupinou, která může z fyzické aktivity profitovat, jsou pacienti závislí na alkoholu a jiných návykových látkách. Pohyb je zde opět v roli adjuvantní terapie ke konvenční léčbě závislosti. Kromě příznivého vlivu na bažení a snížení rizika relapsu, má pravidelný pohyb vliv také na somatické komorbidity. Největším problémem tak zůstává porucha náhledu na závislost a motivace k léčbě.

U poruch kognitivních funkcí je pravděpodobných mechanismů zkoumáno mnoho. Od snížení inzulinové rezistence (nová antidiabetika jsou nyní zkoumána jako potenciální léky na Alzheimerovu nemoc), zlepšení spánku, snížení negativních dopadů stresu, redukci zánětu, až po již zmíněné zvýšení hladiny růstových faktorů a příznivého vlivu na cévní řečiště. U většiny neurodegenerativních onemocnění i u onemocnění cerebrovaskulárních platí, že mají genetickou komponentu, ale prostředí hraje zásadní vliv na rozvoj příznaků. Výjimkou jsou časné syndromy demence, které jsou častěji a silněji vázané geneticky, mají rychlou progresi a jsou výrazně méně preventabilní. Většina kognitivních poruch vyššího věku se klinicky projeví s poměrně dlouhým odstupem od vzniku prvních patologických změn v mozku. U Alzheimerovy nemoci s pozdním začátkem je možné najít první známky rozvoje onemocnění i desítky let před rozvojem příznaků. Stejně tak pro syndrom demence vaskulárního původu je zásadní komplexní prevence v časné dospělosti a středním věku. I v sekundární prevenci je ale pohyb řazen mezi hlavní protektivní faktory, spolu s prevencí samoty, abstinencí od návykových látek a dobrou adherencí k léčbě vysokého krevního tlaku, diabetu, hyperlipidemie apod. Ačkoliv je zcela jasné, že fyzická aktivita je zásadním faktorem ovlivňujícím duševní zdraví, v praxi je obtížné dát pacientům přesná doporučení kolik, jak a s jakou intenzitou cvičit.

Světová zdravotnická organizace doporučuje pohyb minimálně 30 minut střední intenzity 5x týdně, nebo alespoň 20–25 minut pohybové aktivity vysoké intenzity 3x týdně. Toto doporučení je nutné chápat jako doplněk k běžným denním aktivitám, které mají obvykle mírnou intenzitu nebo trvají méně než 10 minut. Kromě cíleného cvičení v jakékoliv formě, je konvenčně doporučováno zvýšit základní denní aktivitu preferováním chůze před dopravními prostředky, výtahy apod. Vhodné je případně spojit fyzickou aktivitu s odměnou (např. dívání se na film při jízdě na rotopedu, procházka nebo sport s přáteli, plavání spojené se saunou apod.). „Temptation bundling“ je jednou ze základních terapeutických technik práce s motivací.

Vzhledem k tomu, že jde o dlouhodobý protektivní faktor, je vcelku adekvátní podpořit pacienta k vykonávání takové aktivity, u které dlouhodobě vydrží, a která přináší potěšení.

Tento článek má pouze informativní charakter a nenahrazuje odbornou zdravotní péči.

Václava van der Meijs vystudovala 3. lékařskou fakultu UK v Praze. V roce 2016 složila atestaci v oboru psychiatrie a následně v roce 2018 nástavbovou atestaci z gerontopsychiatrie. Ve své praxi se věnuje zejména diagnostice a terapii duševních poruch u křehkých seniorů.

Foto: Matouš Vokatý

 

 

Literatura:

  1. White, R.L., Vella, S., Biddle, S. et al.Physical activity and mental health: a systematic review and best-evidence synthesis of mediation and moderation studies. Int J Behav Nutr Phys Act 21, 134 (2024). https://doi.org/10.1186/s12966-024-01676-6
  2. Mahindru A, Patil P, Agrawal V. Role of Physical Activity on Mental Health and Well-Being: A Review. Cureus. 2023 Jan 7;15(1):e33475. doi: 10.7759/cureus.33475. PMID: 36756008; PMCID: PMC9902068.
  3. Mahalakshmi B, Maurya N, Lee SD, Bharath Kumar V. Possible Neuroprotective Mechanisms of Physical Exercise in Neurodegeneration. Int J Mol Sci. 2020 Aug 16;21(16):5895. doi: 10.3390/ijms21165895. PMID: 32824367; PMCID: PMC7460620.
  4. Dauwan M., Begemann M.J.H., Slot M.I.E., Lee E.H.M., Scheltens P., Sommer I.E.C. Physical exercise improves quality of life, depressive symptoms, and cognition across chronic brain disorders: A transdiagnostic systematic review and meta-analysis of randomized controlled trials. J. Neurol. 2019 doi: 10.1007/s00415-019-09493-9
  5. Chang M.L., Jonsson P.V., Snaedal J., Bjornsson S., Saczynski J.S., Aspelund T., Eiriksdottir G., Jonsdottir M.K., Lopez O.L., Harris T.B., et al. The effect of midlife physical activity on cognitive function among older adults: AGES-Reykjavik study. J. Gerontol. Ser. A Boil. Sci. Med Sci. 2010;65:1369–1374. doi: 10.1093/gerona/glq152.
  6. Exercise as a useful intervention to reduce alcohol consumption and improve physical fitness in individuals with alcohol use disorder: a systematic review and meta-analysis. Lardier DT, Coakley KE, Holladay KR, Amorim FT, Zuhl MN. Front Psychol. 2021;12:675285. doi: 10.3389/fpsyg.2021.675285.
  7. Yoga in schizophrenia: a systematic review of randomised controlled trials. Vancampfort D, Vansteelandt K, Scheewe T, Probst M, Knapen J, De Herdt A, De Hert M. Acta Psychiatr Scand. 2012;126:12–20. doi: 10.1111/j.1600-0447.2012.01865.x.
  8. Does exercise improve sleep quality in individuals with mental illness? A systematic review and meta-analysis. Lederman O, Ward PB, Firth J, et al. J Psychiatr Res. 2019;109:96–106. doi: 10.1016/j.jpsychires.2018.11.004.
  9. Effects of exercise and physical activity on depression. Dinas PC, Koutedakis Y, Flouris AD. Ir J Med Sci. 2011;180:319–325. doi: 10.1007/s11845-010-0633-9.
  10. Lessons in exercise neurobiology: the case of endorphins. Dishman RK, O’Connor PJ. Ment. Health Phys. Act. 2009;2
  11. https://www.nzip.cz/clanek/350-pohybova-aktivita#:~:text=Kolik%20%C4%8Dasu%20denn%C4%9B%20by%20se,aktivity%20vysok%C3%A9%20intenzity%203x%20t%C3%BDdn%C4%9B.
  12. Erika L. Kirgios, Graelin H. Mandel, Yeji Park, Katherine L. Milkman, Dena M. Gromet, Joseph S. Kay, Angela L. Duckworth, Teaching temptation bundling to boost exercise: A field experiment, Organizational Behavior and Human Decision Processes, Volume 161, Supplement, 2020, Pages 20-35, ISSN 0749-5978