Autor: Mgr. David Janoušek
V současné fyzioterapii se můžeme velmi často setkat s terapeutickými koncepty, které jsou založeny na aplikaci pozic z vývojové kineziologie. Terapie, při kterých se postupuje podle vývojových řad, jsou založeny na skutečnosti, že motorický vývoj v prvním roce života má významný dopad na budoucí motorické vlastnosti jedince. Vychází se z předpokladu, že nižší motorický vzor je bezezbytku obsažen v motorickém vzoru vyšším. Lze tedy říci, že pokud nebude ideálně vyvinuta například symetrická opora o předloktí, při které dochází k výraznému zlepšení stability lopatky, tak ani vyšší opěrný vzor o nataženou horní končetinu nebude zcela ideální, protože v sobě nese prvky nižší opory, které nebyly zvládnuty.
U řady autorů se můžeme setkat s popisem opory o horní končetinu v prvním roce života. Průkopníkem v tomto bádání byl prof. Vojta, který popsal, jak se místa opory v prvním roce mění. Mezi další autory, kteří se věnují popisu opory u dětí v prvním roce života patří například Čápová, Kolář, nebo Orth. Popisy opěrné báze těchto autorů jsou založeny na klinickém pozorování, avšak objektivizace opory se v literatuře téměř nevyskytuje. Pokud je mi známo, tak jedinou prací, která se zabývala objektivizací opěrné báze kojenců je práce Dvořáka a Vařeky s názvem „Příspěvek k objektivizaci vývoje schopnosti řídit oporu a těžiště těla“. Autoři zde využili skleněnou desku, na kterou položili kojence a sledovali místa kontaktu s deskou. Touto metodou je možné stanovit pouze oblasti kontaktu s podložkou, ale není možné zjistit místo nejvyššího tlaku, a tedy bod nejsilnější opory.
V době, kdy práce Dvořáka a Vařeky vznikala, se na trhu nenacházel senzor, který by byl dostatečně citlivý pro změření tlakového profilu kojence. S pokrokem techniky se však dostatečně citlivé senzory na trhu objevily. Žádný z nich není primárně určen pro měření opory kojenců, ale lze je k tomuto účelu využít. Jako vhodný senzor pro objektivizaci opěrné báze kojenců se ukázal senzor Conformat, který je primárně určen pro měření tlakového profilu sedu para a kvadruplegiků. Tento senzor byl využit v pilotní studii v rámci mé diplomové práce s názvem: „Objektivizace opěrné báze kojenců na přelomu prvního a druhého trimenonu pomocí tlakového senzoru Conformat – pilotní studie“.
Na výše zmíněnou diplomovou práci navazuje výzkum v rámci doktorandského studia, jehož předběžné výsledky zde budou nastíněny. Tlakový profil tříměsíčního kojence je zobrazen na obrázku 1. Tmavě modrá barva zobrazuje nejnižší tlak a červená barva tlak nejvyšší
Měření probíhá za současné synchronizace s video záznamem, takže je možné porovnat posturu, kterou dítě zaujímá a jeho tlakový profil. Při vyhodnocování dat je patrné, že posouzení opory pouze podle aspekce může být poměrně zavádějící a nepřesné. Pro ilustraci je přiložen obrázek 2 a obrázek 3, který zobrazuje tlakový profil kojence při zobrazené postuře. Z pořízené fotografie by se mohlo zdát, že dítě zaujímá symetrickou oporu o lokty, avšak tlakový profil pro levou a pravou horní končetinu se výrazně liší.
Velmi podobná situace nastává, pokud začneme vyhodnocovat tlakový profil podle procentuálního zatížení jednotlivých částí těla. Autoři se shodují, že ve třech měsících věku by dítě mělo zaujímat symetrickou oporu o lokty. Na obrázku 3 je procentuálně vyjádřeno zatížení jednotlivých částí těla kojence. Je nezbytné říci, že se jednalo o zdravého donošeného kojence, bez jakékoli ortopedické či neurologické odchylky. Neznamená to, však, že by dítě neumělo zaujmout symetrickou oporu, ale po většinu času se v ní nevyskytuje.
Popisy autorů ohledně opěrné báze tříměsíčních kojenců se liší zejména v místě nejvyššího tlaku, a tedy bodu opory. Vojta a Kolář udávají mediální epikondyl humeru a symfýzu, Čápová proximální předloktí a podbříšek a Orth udává předloktí bez bližší specifikace společně se symfýzou. Z dosavadního měření se ukazuje, že většina dětí má nejvyšší tlak na podložku v oblasti proximálního předloktí a v oblasti dolních žeber. Nejvyšší tlak v oblasti dolních žeber je pravděpodobně způsoben anatomickými parametry kojence, jelikož na dolních žebrech není příliš mnoho měkkých tkání, a proto zde tlak dosahuje maxima.
Jak již bylo zmíněno, jedná se zatím o předběžné výsledky doposud nepublikované práce. Cílem tohoto článku bylo zamyslet se nad tím, zda můžeme věřit vlastním očím, nebo zda někdy nemůže být aspekce matoucí. Měření tlakového profilu kojenců by mohlo mít aplikaci do klinické praxe, kdy by se podle změřeného tlakového profilu mohlo posuzovat možné ohrožení motorického vývoje. Pro tento cíl je však nezbytné získat obrovské množství dat opory zdravých kojenců, aby bylo k čemu výsledky vztahovat. V současné době chytrých algoritmů a neuronálních sítí v informačních technologiích tento cíl není nemožný, ale v současnosti není dostatek relevantních dat, ze kterých by bylo možné stanovit standard. Ukázkou, jak může fungovat chytrý algoritmus je výzkum Floriana Pokorneho z Univerzity Graz, který pomocí analýzy primitivní vokalizace kojenců dokázal sestavit algoritmus, který přibližně se 70% přesností, dokáže odhalit Rettův syndrom pouze podle analýzy vokalizace.
Mgr. David Janoušek, 4D Fyzioterapie. Autor pokračuje v postgraduálním studiu na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity, kde se zabývá objektivizací opěrné báze kojenců. Díky svému působení na univerzitě absolvoval stáž na oddělení iDN (interdisciplinary Developmental Neuroscience) lékařské univerzity v Grazu, se kterým i nadále spolupracuje v oblasti motorického vývoje kojenců.